Lapacho jako pomocník v boji s rakovinou

Lapacho má velký potenciál pro využití v boji se zákeřnou rakovinou. Při pozornějším pohledu do historie zjistíme zajímavé věci, např. to, že první serióznější pokusy na tomto poli sahají až do konce 19. století, kdy tým brazilských lékařů zaznamenal první překvapivé úspěchy s podáváním lapacha pacientům nemocným rakovinou. Výzkumy z pozdější doby potom opravdu dokazují, že v lapachu se nachází minimálně dvojice zásadních látek, které mohou výrazně ovlivnit směřování léčby rakoviny. Lapacho nejspíš dokáže zastavit v některých případech růst nádorů a také výrazně přispívá tém, kdo právě podstupují některou tradiční léčbu, jakou je třeba chemoterapie.

V 60. letech minulého století v USA Národní institut pro léčbu rakoviny poprvé vyzkoušel pokusy směřující k získání extraktů z lapacha, které by následně bylo možné využít v boji se zákeřnou chorobou. Během těchto výzkumů se v laboratořích podařilo identifikovat dvě stěžejní látky, jež se zdají být opravdu zásadní v úspěšném využívání lapacha.

Pouze pár let předtím totiž celou Brazílií proběhly krátké zprávy o úspěchu jednoho nejmenovaného lékaře, kterému se podařilo zastavit nádorové bujení u několika pacientů v jeho nemocnici díky podávání nálevu z lapacha.

Lapacho je důležitým předmětem výzkumů v oblasti léčby rakoviny do dnešních dnů. Mohou za to hlavně látky lapachol a beta-lapachon, což jsou látky, u kterých se prokázaly jejich účinky na potlačení růstu nádorů. V současné době tak lapacho podléhá klinickým testům ve druhé fázi, a to za účelem dalšího potvrzení léčebných efektů týkajících se hlavně rakoviny slinivky, krku nebo hlavy.

Podle výsledků práce výzkumného týmu z amerického Simmons Cancer Centre dokáže beta-lapachon, který je přítomný v sušené kůře lapacha, bojovat a likvidovat buňky rakoviny, zatímco ty zdravé nechává být. Jak je to vůbec možné?

Jedním z buněčných enzymů přítomných v našem těle je enzym nazvaný NQO1. Tento enzym je ve zdravých buňkách přítomen jen v minimálních objemech nebo vůbec ne. Když však studujeme buňky postižené rakovinným bujením, zjistíme, že zde je přítomen častokrát v opravdu vysokých koncentracích.

Důležité je tedy hlavně to, že když je enzym NQO1 vystaven působení beta-lapachonu, pak výsledkem reakce je smrt rakovinou zasažených buněk, zatímco ty zdravé zůstávají bez poškození.

Ale to ještě není konec. Zmíněný beta-lapachon také dokáže rušit schopnost rakovinných buněk obnovovat svou DNA, což opět v konečném důsledku vede k rozpadu postižených buněk.

Přinejmenším z těchto důvodu je užívání lapacha velkou nadějí pro všechny, které trápí odolnost jejich rakoviny vůči chemoterapii. V této souvislosti ještě musíme zmínit i to, že lapacho je vhodným pomocníkem též po ukončení samotné chemoterapie, protože dokáže očistit organismus od toxických látek, které tělo v průběhu chemoterapie musí vstřebávat.